Členové ústavně-právního výboru vykostili změny v exekučním řádu. Na vině, zdá se, není neznalost tématu, ale byznys s lidským neštěstím. Roky neřešený problém zůstává opět jen v rovině varování a balvanu na zádech české budoucnosti.
Kniha sociologa Daniela Prokopa, Slepé skvrny, si zaslouženě získala mnoho pozornosti. Popisuje nedostatky v naší zemi, jejichž přítomnost vysvětluje úspěchy hnutí ANO, prezidenta Zemana, nedůvěru v demokracii a jiné. Když si ji přečtete, tak možná jako já nabudete dojmu, že problémy známe, že víme, na co se zaměřit. Prokop dokonce inspiruje možnými řešeními, navíc tak činí velmi konzistentně –kam přijde, tam doporučuje zvýšení slevy na poplatníka. Například. Aby nízkopříjmovým skupinám zůstalo více peněz.
Název publikace má odrážet přítomnost bodu na sítnici českých občanů, politiků, do kterého dopadají paprsky odražené od problémů, které nevidíme. Světločivé buňky na tomto místě sítnice nenajdete. Tedy v souladu s mechanismem skutečné slepé skvrny v lidském oku. Pakliže se ale zadíváme na nejnovější dění kolem novely exekučního řádu, možná máme dost důvodů tuto metaforu dát bokem.
Dáreček pro exekutora
O novele jednal před několika dny ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny. Mnoho ale rukama členů výboru neprošlo s úspěchem. Předseda Marek Benda (ODS) sice prosadil „jeden dlužník – jeden exekutor“, tedy aby nedocházelo k přerozdělování pohledávek jedné osoby, ovšem právě členové výboru za ODS, ale i vládní ANO smetli ze stolu jednu z nejvíce sledovaných věcí otázky exekucí. Takzvanou teritorialitu, tedy místní příslušnost exekutora, vázanost zabraňující vyzobávání lukrativních pohledávek (z pohledu exekutora samozřejmě). Jednoduše řečeno výrokem Jana Farského (STAN) pro Deník N: „Kdybych byl jedním z velkých exekutorů, dneska slavím. To, co překáželo velkým exekutorským molochům, neprošlo, co jim nepřekáželo, nebo na čem vydělali, to prošlo.“ Perličkou budiž fakt, že důvody pro hlasování o věci tak, jak učinili, nebyli členové výboru příliš ochotni s novináři diskutovat. Cynicky řečeno je tedy možné, že volbu si losovali z nějakého osudí. Kam až lze dojít s neprozrazením motivací pro zastupování občana v zákonodárné moci?
Pro vysvětlení motivací možná ale ani vyjádření poslanců nepotřebujeme. Pakliže mají snad lepší důvody, nechť je předloží na dohled svým voličům. Bohužel – netransparentnost je oblíbená disciplína některých našich politiků, jak se ukázalo třeba u odmítnutí veřejného hlasování o členech rad veřejnoprávních médií. Ale to jsem odbočil.
O obstrukcích s postoupením změny exekučního řádu legislativním procesem se psalo už tento červen. Panuje podezření, že minimálně vybraní členové ANO a ODS, vyberme především Jaroslava Faltýnka (ANO) a Pavla Blažka (ODS), hájí spíše zájmy exekutorské lobby, než aby hleděli na veřejné blaho. Zvláště vypečený příběh je ten asistenta poslance Marka Bendy (ODS), tam byly konexe na exekutory přímé. Pavel Blažek má zas jméno exekutorky napsané na snubním prstenu. Inu, pro někoho je noční můrou #MeToo, pro jiného ztráta dávek nebo exekutor. Život…
Nutno ale uznat, že rozdělení neběží dle hranic stran, tedy že jediným vysvětlením je „firma“ ANO a „kmotrovská“ ODS. Třeba když se před dvěma roky zastupitel na Praze 4 právě za ODS, Pavel Fikar, postavil za spravedlivější exekuce, a dokonce zaujal kritický postoj k víře v onu „neviditelnou ruku trhu“, která jedním šmahem vyřeší nejen ekonomickou, ale důsledky nutně i morální otázku jednání. Ponechání exekutorů v jejich zahřátém pelíšku obohacování se na lidech, kteří přišli někdy o vše, tak není výlučným a obecným pravidlem naší pravice. K upuštění od marných exekucí přispěl spoluautorstvím návrhu i Dominik Feri (TOP 09), ten sám navrhl odklad rozhodnutí, aby se veřejnost mohla o dění na výboru dozvědět. Aby tak možná měl jiný postoj než loni na jaře, kdy s projednáváním čekal na vládu. Nic není přímočaré. Ani exekutoři se nakonec na oné teritorialitě nedokázali shodnout.
Místo vyhlížení reality pletací jehlicí do oka
Exekuce jsou skutečně v české společnosti palčivý problém. Nejen že existuje mnoho let a mnoho let se také o něm mluví. Třeba v docela bizarním programu města Chomutov názvem Záchranný kruh na ochranu slušných lidí před neplatiči, nepřizpůsobivými lidmi, narkomany a prostitutkami, tam exekuce taky sehrály zásadní roli. Konkrétně exekuce beroucí lidem i vyplacené sociální dávky. Ne nadarmo před oněmi 11 lety nazval Jiří X. Doležal takovou rétoriku jak primátorky, tak tehdejšího ministra vnitra, Ivana Langera (oba za ODS), za podporu budoucího příklonu části občanů k uskupením typu Dělnická strana. Že si téma všech těch škůdců, parazitů a nepřizpůsobivých později přeberou strany SPD či dokonce se na obranu slušného lidu postaví Slušní lidé s velkým „S“ – to se nakonec ukázalo jako dobrá věštba.
Exekuce ale nejsou panoptikem, loni v nich bylo 8.5 % tuzemské populace, přitom více než polovina měla na hrbu tři a více exekucí. Smutný bonus je, že z celkových skoro 800 000 dlužníků tvořili nezletilí 3000 osob. Dětí se ovšem vymáhání pohledávek týká tak či onak, protože právě to je zásadním prediktorem školní úspěšnosti. A nutno podotknout, že toto není fenomén pouze periferních oblastí republiky, skutečná chudoba a velký podíl exekvovaného obyvatelstva jsou třeba i ve Středočeském kraji.
Rozhodně není překvapivé, že nemálo politiků vidí svou pozici jako příležitost k obohacení se. Případně že jejich pozici vytuší druzí jako možnou cestu k uzpůsobení si zákonů dle vlastních, bezohledných potřeb. Proto máme mít transparentní fungování politiky, abychom znali detaily toho, co naši zástupci ve vrcholných pozicích moci dělají. Ovšem pokud zůstaneme u teze hamižnosti a hájení vlastních zájmů, či v podstatě prakticky střetu zájmů – nabízí se otázka, zda si tito politici uvědomují, že jejich místo zaberou ti, kteří slíbí něco s problémem udělat. Je v zájmu každého, kdo chce být znovu zvolen, aby si hlasy zajistil. Nebo stačí hlasy dosavadních voličů? A navrch těch, kterým jako politik plníte přání? Jak to ale udělat, abyste převážili sílu současné vlády? Chcete vládnout, nebo je opoziční práce dostatečně pohodlná, protože své místo a kontakty máte beztak jisté?
Odpovědí můžeme najít přehršel. Na otázku, zda jsou exekuce velkou zátěží nejen pro dlužníky a jejich domovské regiony, ale také pro celý stát a ekonomiku a vzdělanost a další, je odpověď ve své stručné podobě velmi snadná a jediná.
Ano. Jsou – a budou. Dokud (a pokud) se poslanci nevzpamatují a nezačnou svou práci pro veřejné blaho brát konečně vážně.