Řečeno bylo mnohé, bude řečeno mnohé, kontextu je nespočítaně. Pojďme si do pár bodů tedy pouze shrnout, co základního v situaci spatřuji.
- Trump je jedním z viníků včerejší události. Prezident Trump jednoznačně podporoval nejen lži o volebním podvodu od doby, co volby počátkem listopadu proběhly. Také vyzýval k protestům a obraně zájmů svých voličů, a to i přímo včera ve Washingtonu, přičemž po skončení jeho projevu se masa protestujících vydala směrem ke Kongresu, část z nich pak překonala zátarasy, hlídky a část vnikla dovnitř.
- Trump a vybraní členové Republikánské strany jsou zodpovědní za dlouhodobou radikalizaci části americké společnost Nebylo pochyb už dávno. Po událostech v Charlottesville, po přihlášení se k postavě prezidenta ze strany krajní pravice, alt-right a neonacistů. Jistě, prezident Trump neposílal zdravice na jejich setkání. Nepřišel třeba osobně podpořit pochod neonacistů. Nevyzýval k násilí na Afroameričanech. Soudný odpůrce extremistických tendencí by ale navzdory jejich podpoře své osoby případné pozitivní reakce a odkazování se na mou maličkost razantně odmítnul a jednoznačně se vyhranil vůči krajně pravicové scéně, která ho adorovala už před jeho zvolením. To Trump nedělal. Navrch dejme poukazování na údajnou hrozbu od krajní levice, ať už je to „antifa“ či cokoliv jiného – která ale zdaleka, ani náhodou nemá takový vliv v USA a v posledních letech je politické, politicky motivované násilí páchané radikálními skupinami v drtivé většině vedeno z krajní pravice.
- Politika „trumpismu“ je hrozbou pro demokracii. Není se na co vymlouvat. Není prvním politikem, který využíváním, zneužíváním, podporou radikálních tendencí a skupin ve společnosti způsobil eskalaci násilí, částečné rozvracení právního a (liberálně) demokratického pořádku, samozřejmě společně se štěpením a polarizací společnosti. Problémem není ovšem jen postava prezidenta, nýbrž i ti, kteří v jeho blízkosti trávili prakticky celé jeho funkční období a nebyli schopni jej účinně zastavit. A tím spíše jsou zodpovědnými ti, kdo jeho rétoriku z různých důvodů přijímali a operovali s ní, přestože bylo – jak jsem výše naznačil – jasné, kam to vede a může vést.
- Útok na Kapitol byl zčásti pokus o státní převrat. Možná v částečně tragikomické podobě. Je na druhou stranu nepředstavitelné ještě před pár lety, ba možná pár hodinami před první rozbitou tabulkou okna Kongresu, že by se bez potíží po chodbách parlamentu pohybovali lidé s vlajkami Konfederace (která se mimochodem k Washingtonu nikdy nedostala, natož do jeho, řekněme, srdce), s neonacistickou symbolikou vytetovanou na těle. A natož podpořeni, motivováni zčásti prezidentem, jednou z nejmocnějších osob nejen v Unii, ale v důsledcích i na světě. Násilníci proniknuvší do Kongresu se prali s policií, některé zranili, poškozovali vybavení, kradli jej, v podstatě zhanobili budovu a její vyšší symboličnost jakožto výkvět republiky občanů.
- Žádný stát není imunní vůči rozvratu. Dezinformace, tvrdý populismus, nenávistná rétorika, ignorace extremismu, odpor k parlamentní demokracii, k liberálním hodnotám, lépe řečeno hodnotám lidské svobody a lidských práv. Obecněji – odpor k pravdě, faktům. Stát totiž opravdu neexistuje. Demokracie – taktéž. Volby – nejsou. Nic neplatí ve společnosti, pakliže to společnost neudržuje ve svém vědomí jako faktickou součást sebe sama. A Trumpovi, Republikánům a mnoha dalším se podařilo postupně osekat dosavadní strukturu amerického státu do podoby, kdy útok na Kapitol není internetový mem nebo patetická scéna z thrilleru, ale zcela reálně uskutečnitelná věc.
- Trump musí být odsouzen napříč světem, politiky, stranami. Až příliš mnoho jak krajně pravicových, tak i pro-systémových pravicových stran a politiků se v Trumpově politice a rétorice částečně zhlédlo. Nejsou nějakou další hlavou hydry, není třeba démonizovat – ale je nesmírně zároveň nutné si všímat, jak a kdo o jeho politice a odkazu a faktech s událostmi souvisejícími mluví a přistupuje k nim. U někoho jistě může být prudký odklon od jeho myšlenek částečně pokrytectví. U jiného zas upřímné konečné prohlédnutí a uznání, že kritici Trumpa varovali zcela pochopitelně. Ale jestliže se nyní najde stále apologeta jeho činů, rozvažme velmi přísně a důsledně, jakou demokracii a společnost si tento člověk představuje a přeje u nás či jinde ve světě.
- Dezinformace jsou nebezpečné, musíme proti nim bojovat. Za svou integritu, identitu, představy a víru, kterou si mnozí jeho podporovatelé prali tak dlouho, se budou rvát taktéž vydatně. Od bizarních představ, že šlo o útok „antify“ pod falešnou vlajkou, po snižování vážnosti střetu atd. Tento pokřivený narativ se budou snažit šířit dále, takže se dostane i mezi nezasvěcené, kteří měli tu smůlu, že se jim dostalo informací z této sféry, ve které uvízli. Jestli nám vadí radikální imámové v evropských mešitách, což je z mého pohledu jedině dobře, pak by nám v rámci konzistentnosti měli vadit i zaslepení příznivci dosavadního amerického prezidenta, kteří vědomě produkují a reprodukují lživou propagandu.
- Demokracii a svobodu vám ozbrojený lid a totální svoboda slova nezachrání. Zde není třeba asi více dodávat. Srovnejme v kontextu toho i fakt, jak (ne)vypadá politické násilí v Evropě, kde je té svobody míti zbraň a říkat a psát, co jen chceme, údajně příliš málo.
- Násilí je špatně, ale tím se neomlouvá tato událost. Nenaleťme na představu, že „kolem protestů Afroameričanů se furt chodilo po špičkách, přitom zapalovali a demolovali a rabovali – a tady se mohou média zbláznit.“ Ano, malá část těch protestů v loňském roce, a ne poprvé, tak skončila. Je to špatně. Dobře je, že navzdory různému mlžení o tom média ale informovala. Stejně tak je špatně, co se stalo v Kongresu. Odsoudit jde oboje, a přitom třeba zůstat na straně boje za práva Afroameričanů. A nabízí se koneckonců i jízlivá otázka, proč zákonodárce nechránil dostatečný počet policistů a protestující se probili dovnitř – když při demonstracích za práva černošské komunity, byť nemálokdy (taktéž) hlučných a bouřlivých, jich bylo mnoho a velmi dobře, až nadstandardně ozbrojených. A navíc někdy útočili z nepochopitelných důvodů právě policisté jako první.
- Událost je mimo jiné důsledkem dlouhodobého zanedbávání sociálních otázek. Roli to jistě sehrává. To ale opravdu neznamená, že jde o důkaz „selhání neoliberálního kapitalismu“ (ano, to jsem se taky dočetl). Koneckonců mezi voliči Demokratů je těch, kteří bývají na tom hůře než zbytek společnosti, také dost a dost. Etnické menšiny, chudší voliči… Dav vandalizující a ohrožující Kongres a jeho pracovníky se vydal touto cestou z naprosto jiných důvodů, než je deziluze z kapitalismu. Neexistuje jednoduché vysvětlení této situace, stejně jako je nesmyslné tak, jak ho formuloval Trump, že jaksi „chápe zlost těchto lidí z jejich zklamání ze zfalšovaných voleb.“ Můžeme hledat souvislosti a příčiny, ale nemůžeme se upínat na úzké rozpětí, které nám nějak vyhovuje ideově a ideologicky. Pryč je doba lidových revolucí proti tyranii aristokracie. Přestaňme si idealizovat povstání lidu, a teprve když ten povstal na základě lží a manipulací.
A ještě jeden bod mimo na závěr: Jestliže někdo dění v USA vnímá jako předzvěst toho, co nás v ČR čeká po letošních sněmovních volbách, tak buď nesleduje dění u nás, nebo v Americe – nebo ani jedno z toho. Je to naprosto nekorespondující a nemá to opodstatněné podklady. Myslím že ostatní důvody, proč nedělat z voličů vládních stran hloupé „koblihy“, tento hravě překoná. Viditelně totiž dokážou být deziluzovaní i jinak oprávněně bojující za lepší a více funkční demokracii v naší vlasti.